27/05/2026
FOTKA DO SOUTĚŽE / NĚKDY JE VEDLEJŠÍ PRODUKT LEPŠÍ
Vždycky jsem si myslel, že fotit akt je činnost natolik plachá, že nesnese vznik za účelem jiným, než je akutní potřeba výtvarného vyjádření. Proto mi nikdy nešlo na rozum, jak může někdo fotit akty kolektivně, kupříkladu na worshopu (když pomineme situaci, že jste povaha zvídavá, která se účastní proto, aby mohla zblízka zkoumat anatomii těla). A ano, už jsem viděl vystavovat akty focené na workshopu, bylo to na tom vidět a stálo to za... málo.
Takže ne, stále to nechápu, nicméně překročil jsem svůj stín hnán ješitností, takto snahou vyhrát v soutěži Akty X časopisu Reflex.� Do soutěže jsem vstoupil pozdě, takže jsem ji obeslal jen čtyřmi fotkami. Všechny se dostaly mezi deset vybraných a jedna byla v daném kole vítězná. Ano, jsem dobrej a hlavně hrozně skromnej. �Ale zpět k tématu. Jedno z kol mělo téma počasí. Cože? Jak počasí vyjádříš aktem? Ale vypotil jsem vizi dámy v průsvitné pláštěnce a v holínkách u rybníka. Igelitové pláštěnky, milí fetišisté, mají k dostání ve večerkách u Vietnamců a když nevíte kde v tom labyrintu hledat, poradí Vám ochotně starší dáma, co je sice sama také jen zákaznice, ale sortiment má zjevně v merku. �Aby dobrodružství nebylo málo, přemluvil jsem ke spolupráci (zas tak velké přemlouvání to nebylo, protože - jak už víme - jsem tak dobrej) ženu, kterou sotva znám, natož abych jí kdy viděli bez kabátu a palčáků. Najdu něžný, takořka mikroskopický rybníček uprostřed luk, ideální pro zamýšlené focení, modelka se vybalí ze svršků a já zjišťuji, že je nejen milá, vtipná a inteligentní (na to si ty tepláky nemusela sundavat), ale je i líbezně sošná. Nafotíme, co jsme zamýšleli (žádná pecka to není, což potvrzuje shora uvedené přesvědčení) a jedeme dom, ježto se už smráká a s ubývajícím světlem se manželce hůř vysvětluje, že fakt to focení trvalo tak dlouho. �
Ale cestou zpět míjíme velký rybník a já se ptám modelky, jestli ještě zvládne jednu fotku. Neváhá a podle mých povelů se tiskne ke studenému zábradlí na hrázi. Slunce už je za obzorem, nad hladinou tančí netopýři, máme tedy asi jen 10 minut, než svět pohltí tma. A v modravých závojích usínajícího dne se rodí silueta, se kterou jsem spokojený nejen já, ale také modelka, která - světe div se - není svou postavou nikterak nadšena, narozdíl od primitiva fotografa. �Tak jak? Líbí se Vám některá z fotek? �
📷 Canon EOS R 6 + Sigma / 1,4 DG HSM�
